13. listopadu
Pátek třináctého! Mnoho kšeftů, jeden nový klient a talentovky ve škole! To poslední je snad nejhorší. Debilní profesor, mladej, ale to je tak všechno. Protože je jak sto let za opicema.
Není den, kdy se neobjeví v kvádru, zkouškové nezkouškové, vždycky má šedivý oblek, a do toho kostičkovou košili, zapnutou až ke krku! A pochybuju, že by mu ji zapínala žena, spíš to vypadá na maminku. A ne že by se jednalo o „starého mládence“ – ty mě přitahujou, hlavně v roli společnice, ale tenhle! Ten mě tak možná dělá zle od žaludku jen co ho potkám v aule.
Dnes mu předvádím svou uměleckou prezentaci, celou dobu kouká zcela bez výrazu. A protože jsem si na práci dala fakt moc záležet, je tak trochu z mé oblasti – řeč těla mezi mužem a ženou – a že toho vím jako zkušená společnice docela dost!
To jsem ale nečekala, že právě tenhle blbeček bude dělat chytrého.
„Slečno, vaše prezentace ale vůbec neodpovídá skutečnosti, kde žijete?“ ptá se mě.
Na to bych se měla ptát spíš já jeho, ne?
„Jak to myslíte,“ ptám se ho s obavou i zvědavostí, co z něj vypadne za moudro…
Začne filosofovat a breptat takové hovadiny, že mě svede až k tomu, že se mu podívám do rozkroku. Na to, že je to takovej ňouma, bude asi celkem vybavenej, teda pokud si do rozkroku nedává nafouklej balónek. Prsty má dlouhý, upravený, až se divím…
Jakej je asi v posteli, napadne mě? Jestli vůbec někdy v postely s někým ležel? A jestli to vůbec byla ženská? Pokud jo, tak se tomu docela divím, ten než někoho sbalí…
Možná bych mu měla doporučit společnici, co by mu to dobře udělala, právě mi volala kolegyně, že nemá kšefty…Ale to je blbost, dyť jsem ve škole, tady přeci není na sex ani pomyšlení! I když….Pak bych mu přišla k talentovým zkouškám i bez výstřihu a dal by mi jedničku, místo tohohle breptání.
„Rozumíte mi, slečno?“ ptá se mě.
Musím se vrátit z myšlenek do reality, sice vůbec nevím, co mi říkal, ale potom, co mu to odkejvu a on mi vrací index bez známky je mi jasné, že budu muset přijít znovu! Hajzl…!
Nevadí utíkám domů, čeká mě sprcha rozsvícení svíček, příprava vína. To nedělám pokaždé, ale jak jsem psala, dnes mám u sebe poprvé klienta, co mi dohodila šéfová.
Otevřu dveře.
„Ah….oj..“ zastavím se v tom vzrušivém pozdravu a koukám jako bych se právě ocitla na měsíci… nebo na Marsu?
Pan profesor v celé své „kráse“ (jestli se to tak dá říct).
„No dobrý den slečno, tak to můžem dořešit tu řeč těla od začátku do konce, alespoň poznám váš talent natvrdo…“
Kategorie: Články
6,303 zhlédnutí
(3 hlasy, průměrně: 4.33 z 5)
Loading ...
Loading ...
Loading ...